Samádhi je stav úplného meditativního pohroužení: mysl se se svým objektem spojí natolik, že zmizí pocit někoho, kdo medituje. Slovo pochází ze sanskrtského sam-ā-dhā, „spojit, dát dohromady“, a podle Pataňdžaliho Jógasúter je to osmý a poslední stupeň jógy.
V tomto průvodci zjistíš, co přesně znamená, čím se liší od meditace, jaké má druhy podle jednotlivých tradic a co o něm věda může a nemůže říct.
Co je samádhi?
Samádhi je bod, kdy koncentrace přestává být úsilím. Už tu není mysl, která se snaží soustředit, a objekt, který jí uniká: zůstává jen objekt, přítomný ve vědomí, bez šumu „teď medituji“.
Pataňdžali ho definuje v sútře 3.3: je to samotná meditace, když září jen objekt a mysl se zdá prázdná od vlastní podoby. Není to trans ani hluboký spánek. Tradice ho popisuje jako stav nejvyšší jasnosti, ne ztráty vědomí.
V praxi samádhi není něco, co se „dělá“, jako pozice nebo dechové cvičení. Je plodem dlouhého procesu koncentrace a meditace. Proto texty mluví o vytváření podmínek, aby se mohlo objevit, ne o tom, jak ho vynutit.
Co znamená samádhi? Původ slova
Samádhi (समाधि, samādhi) se skládá z předpony sam („spolu, úplně“), předpony ā („k, směrem k“) a kořene dhā („položit, umístit, držet“). Doslova znamená „dát dohromady“, „spojit“, a z toho vycházejí jeho obvyklé překlady: soustředění, sebrání, integrace či pohroužení.
Základní myšlenkou je mysl sebraná do jediného bodu, místo aby byla rozptýlená do tisíce myšlenek. Proto ho mnozí učitelé raději nepřekládají: „soustředění“ nestačí a „extáze“ nebo „osvícení“ přehánějí či matou.
Slovo má i další významy. V buddhismu je samādhi meditativní soustředění, jedna ze tří složek cesty vedle etiky a moudrosti. V Indii se navíc samádhi říká místu, kde spočívají ostatky světce nebo učitele.
Pokud tě sem přivedlo hledání významu jména Samádhi (nebo jeho variant Samadi a Samady), pochází ze stejného sanskrtského slova. Kdo si ho vybírá jako jméno, obvykle tak činí kvůli tomu, co evokuje: klid, jednotu a vnitřní naplnění.

Samádhi v Jógasútrách: osmý stupeň jógy
Pataňdžaliho Jógasútry, klasický text jógy, popisují cestu o osmi stupních (aštánga, sútra 2.29). Prvních pět je vnějších: jamy a nijamy (etika), ásana (pozice), pránájáma (ovládání dechu) a pratjáhára (odtažení smyslů od jejich objektů).
Poslední tři jsou vnitřní: dhárana (koncentrace), dhjána (meditace) a samádhi (pohroužení). Samádhi celý systém završuje a má takovou váhu, že první kniha Jógasúter se jmenuje Samádhi páda, „kapitola o samádhi“.
Sútra 1.2 definuje jógu jako čitta vritti nirodha, „ustání pohybů mysli“. A sútra 1.3 dodává, co se pak stane: „ten, kdo vidí, spočívá ve své vlastní podstatě“.
Vjása, první velký komentátor textu, shrnuje tento vztah jedinou větou: yogaḥ samādhiḥ, „jóga je samádhi“.
Dhárana, dhjána a samádhi: v čem se liší
Samádhi se neobjeví z ničeho. Je to poslední úsek jedné a téže linie praxe, kterou Pataňdžali popisuje na začátku třetí knihy Jógasúter.
Dhárana (sútra 3.1) znamená upnout mysl na jeden bod: dech, mantru, obraz. Pozornost znovu a znovu utíká a práce spočívá v tom, všimnout si toho a trpělivě ji vrátit zpět.
Dhjána (sútra 3.2) nastává, když pozornost plyne k objektu bez přerušení. Tradice ji přirovnává k oleji, který teče nepřetržitým pramínkem. Stále je tu někdo, kdo o něčem medituje, ale rozptýlení už tok nepřerušuje.
Samádhi (sútra 3.3) přichází, když se rozplyne i pocit „já medituji“ a zůstane jen objekt. Když se všechny tři praktikují společně na stejném objektu, nazývají se samjama (sútra 3.4).

Druhy samádhi
Existuje několik klasifikací samádhi a je dobré je nesměšovat: některé pocházejí z Jógasúter, jiné z védánty nebo od moderních učitelů. Mnoho webů je představuje jako jedinou stupnici, ale každá odpovídá jinému systému. Tato tabulka shrnuje ty nejčastěji citované.
| Druhy | Tradice | Co rozlišují |
|---|---|---|
| Samprajňáta / asamprajňáta | Jógasútry (1.17-1.18) | Zda má pohroužení ještě objekt a poznání, nebo už nemá žádný mentální obsah |
| Sabídža / nirbídža | Jógasútry (1.46 a 1.51) | Zda zůstávají „semena“ (latentní dojmy), nebo ustanou i ona |
| Savikalpa / nirvikalpa | Védánta | Zda přetrvává nějaké mentální rozlišování, nebo mizí veškeré rozdíly |
| Sahadža | Moderní védánta (Ramana Maharši) | Přirozený a trvalý stav, který zůstává přítomný i v každodenním životě |
Samprajňáta a asamprajňáta samádhi
Toto je Pataňdžaliho klasifikace. Samprajňáta („s poznáním“) je pohroužení do objektu. Sútra 1.17 rozlišuje čtyři úrovně podle toho, jak jemný je tento objekt: vitarka (hrubý objekt), vičára (jemný objekt), ánanda (blaženost) a asmitá (čistý pocit „já jsem“).
Asamprajňáta (sútra 1.18) je stav, který následuje, když ustane i tato činnost a zůstanou jen latentní dojmy. Komentátoři ho považují za vyšší samádhi, bez objektu, o který by se mohlo opřít.
Sabídža a nirbídža samádhi
Sabídža znamená „se semenem“. Pataňdžali (sútra 1.46) tak nazývá samádhi s objektem, protože zanechávají semena dojmů, která mohou znovu vyklíčit v myšlenky a touhy.
Nirbídža, „bez semene“ (sútra 1.51), je ustání všeho, včetně těchto dojmů. Podle Pataňdžaliho vede ke kaivalje, svobodě vědomí (puruša) od hmoty a mysli, což je konečný cíl celého textu (sútra 4.34).

Savikalpa a nirvikalpa samádhi
Tyto pojmy pocházejí z védánty a v Jógasútrách se neobjevují. Savikalpa je pohroužení, v němž ještě zůstává nějaká forma nebo mentální rozlišení. Nirvikalpa je takové, v němž mizí veškerý rozdíl mezi subjektem a objektem.
Mnoho autorů je ztotožňuje se samprajňátou a asamprajňátou, i když si přesně neodpovídají.
Odlišně se vyjadřuje i cíl: advaita védánta ho popisuje jako poznání, že individuální já (átman) je jedno s absolutnem (brahman), zatímco Pataňdžali mluví o oddělení vědomí od hmoty.
Sahadža samádhi
Sahadža znamená „přirozený“ nebo „spontánní“. Pojem zpopularizoval indický učitel Ramana Maharši ve 20. století. Rozlišoval dočasné nirvikalpa samádhi, které trvá jen po dobu meditace, a sahadža samádhi, přirozený a trvalý stav.
V sahadža samádhi člověk normálně mluví, pracuje a jedná s ostatními, aniž by ztratil ten klid v pozadí. Je to popis moderní tradice advaity, ne Pataňdžaliho kategorie, a tak je dobré ho také podávat.
Co říká věda o samádhi?
Řekněme to jasně: věda „samádhi“ nezměřila. Je to stav popsaný tradicí, který se těžko definuje i ověřuje v laboratoři. Zkoumá se meditace a jen ve velmi málo případech stavy hlubokého pohroužení u velmi zkušených meditujících.
Nejbližším případem je studie Hagertyho a kolegů (2013) v časopise Neural Plasticity. Pomocí funkční magnetické rezonance a elektroencefalogramu sledovali zkušeného buddhistického meditujícího během džhán, stavů pohroužení théravádového buddhismu. Zjistili změny v několika oblastech mozku, včetně aktivace systému odměny.
Jde o případovou studii s jediným účastníkem a s buddhistickými, nikoli jógovými stavy. Slouží jako vodítko, ne jako důkaz, že samádhi má na mozek ten či onen účinek.
O meditaci obecně je dat víc. Tým Sary Lazar (2005) zjistil u dlouholetých meditujících silnější mozkovou kůru v prefrontálních oblastech a v insule. Brewer a kolegové (2011) pozorovali nižší aktivitu sítě klidového režimu mozku, spojené s toulavou myslí.
Hölzel a kolegové (2010) pozorovali, že po osmitýdenním programu snižování stresu založeném na mindfulness měli ti, kdo svůj stres snížili nejvíc, také nižší hustotu šedé hmoty v amygdale. Jde o malé studie a u několika z nich nelze říct, co je příčina a co následek.
Předběžná studie Kozasy a kolegů (2008) s 22 dospělými s úzkostí testovala program nazvaný Siddha Samadhi Yoga. Ti, kdo ho praktikovali, vykazovali méně úzkosti, deprese a napětí než skupina na čekací listině.
Navzdory názvu se hodnotil program meditace a dýchání, ne stav samádhi.
Poctivě řečeno: pravidelná meditace má měřitelné účinky, hlavně na stres a pozornost, jak uvidíš v článku o józe proti stresu. Samádhi je něco jiného: obzor, který popisuje tradice a ke kterému věda zatím nemá jak dojít.
Je samádhi totéž co meditace?
Ne tak úplně. V běžné řeči „meditovat“ zahrnuje téměř jakoukoli praxi pozornosti. V Jógasútrách je však meditace dhjána, sedmý stupeň, a samádhi je to, co nastane, když tato meditace dozraje a meditující se přestane cítit oddělený od objektu.
Jinak řečeno: meditace je to, co děláš; samádhi je stav, který se může objevit, když se meditace hodně prohloubí. Proto nemá smysl se ptát „jak dlouho se musí meditovat, než se tam člověk dostane“: texty žádnou lhůtu neuvádějí.
Není to ani jednoduše totéž co „osvícení“. Pro Pataňdžaliho jsou samádhi s objektem etapami; k osvobození (kaivalja) vede jen samádhi bez semene. Používat obě slova jako synonyma je příliš velké zjednodušení.
Jak se k samádhi přiblížit ve své praxi
Samádhi ti nikdo nemůže slíbit, a kdo to dělá, tomu nevěř. Můžeš ale pěstovat stupně, které k němu připravují: etický život, stabilní tělo, klidný dech a mysl, která se učí soustředit.

Tyto klasické koncentrační praxe jsou dobrým výchozím bodem:
- Pozornost k dechu: posaď se se vzpřímenými zády, v pozici jako sukhásana, a sleduj, jak vzduch vchází a vychází; nech ho plynout volně. Když se rozptýlíš, vrať se bez odsuzování.
- Džapa neboli opakování mantry: v duchu opakuj zvuk jako ÓM nebo so ham, sladěný s dechem.
- Trátaka: dívej se minutu nebo dvě do plamene svíčky a pak si jeho obraz udrž se zavřenýma očima.
Začni s 10 až 15 minutami denně, nejlépe ve stejnou dobu. Pravidelnost je důležitější než délka. Pár minut jógových pozic a dýchání předtím, než se posadíš, pomůže tělu zůstat v klidu bez nepohodlí.
Překážky, které popisuje Pataňdžali
Sútra 1.30 vyjmenovává devět překážek, které rozptylují mysl (vikšépa), mezi nimi nemoc, otupělost (stjána), pochybnost (samšaja), lenost (álasja) a nestálost. Znát je pomáhá: nejsou osobním selháním, ale součástí cesty.
Proti lenosti funguje pevný rozvrh lépe než síla vůle. Při pochybnostech pomáhá cvičit s učitelem nebo v komunitě. A při roztěkanosti si připomeň, že pokaždé, když si všimneš rozptýlení a vrátíš se, praktikuješ dháranu.
Tvůj další krok k samádhi
Samádhi je vrcholem jógy, ale cesta začíná mnohem dřív: prvním vědomým nádechem a prvním návratem k objektu poté, co se rozptýlíš. Proměňuje každodenní praxe, ne teorie.
Samádhi je poslední z osmi stupňů, které popisuje Pataňdžali, a lépe mu porozumíš, když projdeš sedm předchozích po pořádku, s filozofií, praxí a vedením učitelů. Právě tuto celou cestu nabízí náš online kurz pro učitele jógy.





